RYCHLÝ DOTAZNÍK
Ve kterém znamení jste se narodil?
Na počátku Rybího.
Jaké jsou Vaše koníčky?
Sport, trestní právo, kultura.
Řídíte se nějakým životním krédem? Pokud ano, jakým?
Kde je třeba skutků, tam slova nestačí.
Co tě nezabije, to tě posílí.
Jakým vozem jezdíte?
Českým. Škodou Octavia Kombi.
Jakým se věnujete sportům?
Celoživotně basketbal, jinak dle možností.
Jakou hudbu máte rád?
Podle nálady. Folk, country, rock, pop aj. Zejména v podání Ivoše
Zídka.
Hrajete na nějaký hudební nástroj? Na který?
Zkoušel jsem kytaru – v LŠU.
Jinak na nervy…
Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo a nápoj?
Česká „klasika“ a plzeňský Prazdroj.
Čím jste chtěl být jako dítě?
Už fakt nevím – měnilo se to. Prokurátorem ani senátorem ne.
Jak jste si vydělal svoje první peníze?
Fyzicky náročnou brigádou o prázdninách.
Čeho si nejvíce vážíte u lidí?
Smyslu pro čestnost, spravedlnost a fair-play.
Které vlastnosti byste se chtěl zbavit?
Neústupnosti, tvrdohlavosti, výbušnosti.
Jaký je Váš nejoblíbenější film?
Život a doba soudce Roy Beana.
Seriál Colombo.
Který herec či herečka se Vám líbí?
Vlasta Burian, Jan Werich, Rudolf Hrušínský nejst.
Jaký je Váš oblíbený literární žánr, spisovatel?
Americké drsné detektivky, ale i český humor
Nejraději od Irwinga: „Svět podle Garpa“.
Jak a kde nejraději trávíte dovolenou?
Nejraději aktivně u moře nebo v lese.
Jak by vypadala Vaše ideální dovolená?
Na to teď není čas, musím se soustředit na práci.
Čím si dokážete udělat opravdovou radost?
Dosažením náročného cíle, úspěchu, vítězství – ale i radostí blízkým.
Kde byste chtěl žít, kdybyste nežil v Čechách?
Na Moravě…
Co bylo Vaše dosavadní nejtěžší rozhodnutí?
Okamžitý odchod od Policie ČR.
Jaké tradice jsou Vám blízké?
Naše, české – na ty americké si nemohu zvyknout.
Jak nejraději trávíte volný čas?
V dobré společnosti chytrých lidí – u piva či vína.
Co byla nejcennější rada, jakou jste v životě dostal? Od koho?
Od K. H. Borovského: „Nechoď, Mirku, s pány na led…“
Dostávám je průběžně – od nejbližších nebo je sám hledám – teď
v latinských citátech.
Kdy jste byl v životě nejšťastnější?
Když se nám narodila dcera Martina!
Se kterou historickou či současnou osobností byste chtěl jít na oběd?
S Karlem IV. Určitě jedl stejně zdravě jako já.
O čem byste si povídali?
O rytířských soubojích, o vínu, ženách. A politice.
Co považujete za svůj největší profesionální úspěch?
Kromě největších gaunerů za mřížemi bezpečnou privatizaci Českého
Telekomu.
Jaký druh umění máte nejraději? Například, které umělecké dílo byste
chtěl mít doma?
Obrazy z Vysočiny a pak obrazy Prahy od akademického malíře
Franty Letáka – a to mi stačí.
Které noviny, časopis, Vás nejvíce oslovují?
Sleduji TV zpravodajství, jinak internet, tisk příležitostně.
Který film či televizní program Vás v poslední době mimořádně zaujal?
Krimi live a Krimi report na TV Prima.
Jaké programy v televizi sledujete nejraději?
Filmové a sportovní kanály na UPC.
Čeho si nejvíc vážíte u svých spolupracovníků?
Profesionality, intelektu, upřímnosti a spolehlivosti.
Koho si mimořádně vážíte v „polistopadové“ historii ČR?
Dany Zátopkové – po všech stránkách…
V kterou dobu (denní či noční) pracujete nejintenzivněji?
Dopoledne, večer, často do noci…
Věříte na pověry?
Jak se mi to hodí, na některé ano.
Máte nějakého zajímavého koníčka?
Nemám, jsem průměrný občan (muž).
Jak a kde jste se seznámil s manželkou?
Ve škole.
Vaše oblíbená barva?
Oranžová barva, to dá rozum.
Vaše oblíbená květina?
Švestka v květu, hrozny vína a chmel.
Za co rád utrácíte peníze?
Za dárky a za pohodu…
Jaké je Vaše nejoblíbenější roční období?
Jaro, začátek léta…
Ale i krásná zima na běžkách.
Jaký máte vztah k tradicím?
Kladný. Podle jejich významu. Předávání poznání, schopností, obyčejů
či mravů.
Čemu jen těžko odoláte?
Výjimečné sportovní akci či zábavě.
Co by nemělo chybět ve Vaší ledničce?
Mléčné kysané nápoje, sýry, vejce, uzeniny, ryby, nějaké ovoce…
Máte nějakou konkrétní profesionální zásadu? Jakou?
Pokud jde o právo: Spravedlnost pro všechny!
Pokud jde o přednášky a výuku: Dlouhá je cesta poučováním, krátká
a účinná na přikladech… Seneca mladší, Listy Luciliovi.
Co se Vám nelíbí na české povaze?
Závist, intriky, pomluvy, ziskuchtivost, zákeřnost.
Co považujete za nejvýznamnější vynález dvacátého století?
Pro mé potřeby zřejmě internet.
V které době byste chtěl žít?
Asi ve středověku – mezi rytíři.
Co Vám dali rodiče do života?
Genetický fond, výchovu a vzdělání.
Čím dokážete překvapit rodinu?
Když přijdu domů a mám čas se jim věnovat.
Jakou věc byste nikdy nedokázal vyhodit?
Skříně. Neunesu je.
Cenné a oblíbené, včetně knížek (i těch vkladních).
Co byste se ještě chtěl naučit?
Cizí jazyky – a spoustu dalších věcí…
Podobá se vám v něčem vaše dcera?
Určitě ano. Vždyť je to moje dcera.
Co si umíte opravit?
Dojem a názor. Jinak, než Ferda Mravenec, jsem spíše Brouk Pytlík.
Čím dokážete potěšit svého partnera?
Třeba květinou…
Jak hledíte na vývoj v České republice ?
S vírou v občany a touhou leccos změnit. Zejména v oblasti práva,
bezpečnosti a pořádku.
OTÁZKY NA TĚLO
Máte nějaký oblíbený citát?
Ano. Mnoho, zejména od Jana Wericha:
„Pro život platí: Netrčet! Jít pořád dál! Odvážně a směle přes příkopy
volů a příčné stružky hňupů a blbounů. A nenechat si otravovat
dech, kazit radosti ze života. Nedat si ukrást jediný den, týden,
měsíc, anebo léta.“
„Někteří lidé mají tu nádhernou schopnost rychle ovlivňovat svým
já celé okolí. Ale jen výjimeční jedinci ovlivňují duši. A to tak, že nejen
upoutají a nadchnou, ale jste s nimi spokojeni, šťastni a rádi! Prožíváte
s nimi a vedle nich chvilky, které se ve vzpomínkách vracejí celý
život…“
„Hele a nějaká ta kalorická nadhodnotička v podobě oblé a hezky
tvarované lahvinky milé přítulné to družky v nesnázích a chladu,by
tady jen tak náhodou nebyla..?“
A jedno irské přísloví: „Staré koště zná špinavé kouty nejlépe“.
Co to nosíte za odznáček na saku?
Jde o odznak Českého klubu olympioniků, jehož jsem čestným
členem – a jsem na to velice hrdý. Nosím ho takřka neustále a lidé
se na něj často ptají… Vážím si lidí, kteří mne kdysi přijali mezi sebe
a v životě mi mnohokráte pomohli. Jde (a šlo) o řádné, čestné a rovné
lidi, kteří toho hodně v životě hodně dokázali a přitom zůstali
skromní. Za všechny si dovolím jmenovat Danu Zátopovou, Ludvíka
Daňka, Jirku Rašku, Karla Engla, Jirku Víchu, bratry Oldu a Pavla Svojanovské,
Ivana Satrapu, Tondu Procházku, Jirku Adama, Jirku
Čtvrtečku, Frantu Tikala, Pepíka Němce a další – prostě zasloužilé
legendy z různých sportovních odvětví. Tito lidé byli a jsou mými nejbližšími
kamarády, s nimiž se rád pravidelně potkávám a jsem pyšný
na to, že mne mezi sebe přijali.
Co si myslíte o případném konání olympiády v Praze 2016?
Je nesporné, že olympiáda by byla obrovskou slávou i velkým přínosem
pro české sportovce, naše fanoušky a zajisté by zvýšila prestiž
České republiky v zahraničí. Na druhé straně jsem přesvědčen,
že šance získat olympiádu do Prahy v roce 2016 je téměř nulová –
a i z toho důvodu si myslím, že se jedná o zbytečně vynaložené finanční
prostředky. V žádném případě bych nepodporoval olympiádu,
kdyby měla být financována ze státního rozpočtu na úkor mimopražských
regionů a obcí nebo z financí určených pro potřebnější
oblasti veřejného života. Zejména náš region by takové peníze dokázal
využít podstatně lépe, a to nejen pro občany, ale i pro sportovce
a jejich příznivce.
Nemáte někdy obavy o Vaši bezpečnost, když jste dostal za katr
spousty darebáků, kteří asi budou mít chuť si po svém návratu z vězení
spálit žáhu na Vás? Sice jste někde napsal, že se nebojíte a že jste
dobrý střelec a máte dobrou mušku, ale přesto někteří neodpouští.
Mohu Vám jen říct, že Vám moc fandím a je jen dobře, že alespoň
někdo dokázal zatočit s kriminalitou, a to převážně drogovou, jako Vy.
Jste jednička.
Vaše slova mne skutečně potěšila – i povzbudila. Samozřejmě, strach
občas mívám, a to právě, když si uvědomím, že spousta mých „klientů“
se už vrátila a ti nejhorší se vrací anebo vrátí v blízké budoucnosti. Tu
práci jsem dělal i před mnoha lety, takže na svobodu přicházejí i ti dlouhodobě
odsouzení, a to nejen vrazi, ale i ti z mezinárodního drogového
organizovaného zločinu. Výhrůžek jsem kolem sebe slýchal dost, takže
jsem si spíše zvykl. Horší je, že člověk stárne a je na tom fyzicky hůře,
což se může projevit i na psychice. Ale já jsem odolný dost (a stále
„střelec“), což ale nemíním jako výzvu k nějaké konfrontaci.
Četl jsem Vaši knihu „Gaunery nemám rád“. Proč schopní lidé jako vy
odchází a zůstávají ti méně schopní? Máte „ambice“ vrátit se a působit
proti zločinu opět jako státní zástupce? Děkuji a přeji všem, aby
lidé jako Vy zůstali a chránili nás.
Myslím, že v řadách orgánů činných v trestním řízení je dostatek
výborných a schopných odborníků a profesionálů, avšak záleží i na
tom, zda mají možnost své schopnosti uplatnit a zda mají pro svou
práci prostor a zejména podporu svých nadřízených. Mnohdy taková
práce s plným nasazením je spíše posláním a mnohdy, bohužel,
připomíná běh na velice dlouhou a náročnou trať či dokonce „boj
s větrnými mlýny“. Vzhledem k tomu, že jsem tuto práci (státního
zástupce) dělal dvaadvacet let, „prokurátor“ ve mně zůstal. I to je
důvod, proč jsem dosud nenastoupil do advokacie, i když si myslím,
že i tam by se dalo účinně pomáhat poškozeným, resp. obětem
trestné činnosti. O svém případném návratu k původní práci se radši
nikdy a nikde nezmiňuji, protože to vždy vyvolá pobouřené a negativní
reakce (i mediální), zřejmě způsobené „důvodnými obavami“.
Proč jste v roce 2001 vyměnil soudní síň za funkci ředitele Úřadu vyšetřování
pro ČR?
Ze státního zastupitelství jsem odešel, protože jsem víc než rok
nebyl na místě činu. Moji bývalí nadřízení mi to zakazovali, a jak jsem
se nedávno dozvěděl, na rozdíl ode mne, jiní státní zástupci ve Východočeském
kraji k vraždám, bohužel, nejezdí. Tato situace byla
vlastně prolomením mé nejzákladnější zásady – získat informace
z místa činu, tedy hned z první ruky a možnost tvořit si spis od začátku
sám. Bylo mi sděleno, že bych měl od nového roku, kdy by měly fungovat
nový trestní řád a trestní zákon podle mých představ, přejít na
přezkumné oddělení. Stal by se ze mne jakýsi archivář, který přezkoumává
staré, již odsouzené spisy, proto jsem se rozhodl odejít.
V Hradci Králové svého času řádily různé partičky mafiánů. Čím si vysvětlujete,
že se teď situace tak zklidnila? Nevěřím, že jsou všichni ve
vězení.
Pamatuji si na dobu, kdy v Hradci Králové i v Pardubicích řádily
cizojazyčné gangy, řízené místními občany. Tehdy šlo o násilné vymáhání
peněz za „ochranu“, o takzvaný racketeering. V té době se
i někteří podnikatelé sdružili proti nim a hlavně se obrátili na východočeskou
policii, která ráznými zásahy tuto závažnou trestnou činnost
zastavila. Samozřejmě, že organizovaný zločin i nadále tady existuje,
ale není tak vidět, neprobíhá na ulici, ale v rámci různých
institucí. A bohužel i ve státních orgánech. Ale o tom nikdo nechce
mluvit ani slyšet.
Jste pro legalizaci marihuany? Myslím tím beztrestnost pěstování pro
vlastní potřebu.
Jsem právník, navíc „trestní“ a kromě dozoru nad vyšetřováním
vražd jsem se zabýval organizovaným zločinem, včetně toho drogového.
Protože náš stát je více než dvacet let signatářem významné
mezinárodní smlouvy o omamných látkách, v níž se mimo jiné zavázal
k tomu, že do své národní legislativy „zakotví“ i trestnost přechovávání
a držení drog pro sebe, resp. pro vlastní potřebu, je nutno
tento závazek respektovat. Marihuana, tedy konopí seté (Canabis
Sativa) pak najdete v seznamu omamných látek, a proto je legalizace
marihuany nepřijatelná. Jakékoliv sliby, týkající se legalizace
této omamné látky, jsou politickým populismem, podobným jako přísliby
znovuzavedení trestu smrti. Souhlasím s tou částí rekodifikace
trestního zákona, která už bude rozlišovat takzvané měkké a tvrdé
drogy. Je třeba dodat, že já jsem vždycky odlišoval marihuanu od
tvrdých drog a pokud nešlo o organizovaný zločin, vždycky jsme tyto
věci řešili „alternativně“, to jest pohrůžkou trestu či trestem výchovným.
Ostatně v celé Evropě, s výjimkou Nizozemského království, je
situace obdobná.
Co Vaše osobní bezpečnost? Vrací se Vám spousta klientů z nápravných
zařízení. Nosíte zbraň a můžete prozradit jakou? Jaký máte názor
na zákon o nutné obraně?
Ano, to je pravda, stále se vracejí (a zřejmě ještě dlouho budou)
odsouzení pro závažné vraždy i ti, kteří mi kdysi vyhrožovali. Ale byly
jich desítky, vlastně stovky a já o nich nemám přehled. Jen doufám,
že ti nejhorší se třeba už nevrátí vůbec. Pro svou bezpečnost, event.
i bezpečnost dalších, s sebou dlouhodobě nosím vždy jednu z pistolí ráže 9 mm, buď Sig Sauer P 229 nebo Glock 26, který je podstatně
lehčí i menší a tedy i „společenštější“. Problematika nutné obrany
je na dlouhý výklad. Já jsem vždy zastával názor, že občan má právo
se bránit a veškerá legislativa a zejména její výklad by měly být ve
prospěch obránce. Toho jsem se držel i ve „svých“ případech. Myslím,
že se nám společně s dalšími kolegy (státními zástupci i soudci)
podařilo posunout vnímání i posuzování případů, kdy v rámci nutné
obrany dojde i k usmrcení, na jinou (lepší) úroveň tak, že napadený
občan se může bránit i „razantněji“ a díky mediím to občan snad už
i ví. Jinak to samozřejmě vždy záleží na subjektivním posouzení
a tedy i právním (a životním) názoru konkrétního státního zástupce
či soudce.
Je pravdou, že na některých pozicích (i vyšších) sedí policisté, kteří
tam byli i za komunismu?
Pokud já vím, tak se lidé i na „vyšších pozicích“ zcela vystřídali
a jestli jsou u české policie (ale i na státním zastupitelství i u soudu)
lidé, kteří tam byli i předtím, tak je to zcela na místě, jsou-li to odborníci
a profesionálové. Mně spíše vadí, že se ruší specializované
úřady, jako byla například tzv. finanční policie, která ročně zajistila
několik miliard z ilegálních zdrojů, resp. „špinavých peněz“. Bylo by
zajímavé vědět, jak je to s odčerpáváním nelegálních výnosů nyní.
Jsem přesvědčen, že je úspěšnost řádově podstatně nižší. A vadí mi,
že odcházejí a nadále budou i těžko nahraditelní zkušení erudovaní
odborníci, které ostatně nikdy politika nezajímala…
Který nejtěžší případ se k Vám dostal?
Bylo jich mnoho. Vždy šlo o případy neobvyklé a taky důkazně
komplikované. Z vražd to byl například vícenásobný vrah Martin
Vlasák, který ostatně seděl na Mírově s Kájínkem a který v Hradci
Králové usmrtil taxikáře a čerpadláře. Jinak to byla i například první
organizovaná vražda – tzv. sečská traverza. Samozřejmě k tomu patří
i již zmíněné případy nejzávažnějších mezinárodních drogových věcí,
kdy jsme věc vyšetřovali i za hranicemi ČR, cestou právní pomoci
jsme vyslýchali svědky, například v SRN, Holandsku, ve Švýcarsku.
Vždy však úspěšně.
Je případ, který jste řešil a nebyl dořešen a Vás stále jakoby straší ve
snu?
Naštěstí není.
Co si myslíte o kauze Kájínek?
Jiří Kájínek je i z pohledu práva pro mne dvojnásobný vrah. Tento
případ, nechť zpochybňuje a obhajuje ten, kdo zná podrobně veškerý
spisový materiál a kdo mu také rozumí. Nechápu různé fan
kluby v tomto směru a nedovedu si představit, že by takto někdo
zpochybňoval i mnohonásobné vrahy, které jsem do kriminálu poslal
já. Prostě nějaká právní jistota v tomto státu musí být.
Jste pro trest smrti? Pokud ano, jste si tak jistý nepodplatitelností české
justice, která by mohla poslat na smrt nevinného?
Já jsem byl vždycky zastáncem trestu smrti, resp. odpůrcem
jeho zrušení. Vím však, že trest smrti není a nebude v naší „evropské“
společnosti reálný. Jsem proto, aby alespoň trest odnětí
svobody na doživotí byl skutečně pro ty nejhorší gaunery trestem
doživotním. V současné (ale bohužel i budoucí) naší trestně právní
úpravě je a bude možnost se po dvaceti, event. třiceti letech, vrátit
mezi řádné občany. Zažil jsem zločince, u nichž bych se toho bál
a to i po takové době. Například ve Slovenské republice, s níž jsme
měli shodnou trestně-právní úpravu, mají rekodifikaci trestního
zákona za sebou a mj. kromě přísnějších trestů mají možnost uložení
trestu odnětí svobody na doživotí bez možnosti návratu. Jinak
tyto moje názory samozřejmě ovlivnila moje práce, tzn. stovky nevinných
obětí, včetně dětí, mnohdy brutálně a nesmyslně zavražděných,
kdy i experti prohlásili možnost resocializace gaunera za
vyloučenou. Jsem přesvědčen, že i po zrušení trestu smrti jsem
potkal „kandidáty“ na tento trest, protože takoví „lidé“ prostě mezi
řádné občany pustit nesmíme. Jsem si jist, že v „mých případech“ k žádným pochybením nedošlo a i ty nejtvrdší tresty jsou v pořádku.
Kolik jste napsal knížek?
„Gaunery nemám rád“ – vyšlo cca 26 tisíc výtisků, byla zcela rozprodána,
pak vydavatelství odkoupil jeden významný muž a k vydání
dalších svazků již nedošlo. V současné době vyšla knížka „Miroslav
Antl radí jak na gaunery“, je v paperbackovém vydání a má 140 stránek.
Není však o mém životě, ale je to spíše o vašich životech. Měla
by být rádcem a pomocníkem řádného občana, jak jsem již uvedl.
V současné době s Hanušem Hanslíkem píšeme další svazek této
knihy, která už tolik nebude o dotazech a odpovědích jako ta současná,
ale více o příbězích a dotazy budou jako doplnění.
Co bylo na práci krajského státního zástupce nejtěžší?
Já jsem pracoval jako specialista na vraždy a nejzávažnější násilnou
trestnou činnost a na boj s organizovaným zločinem, zejména
drogovým. Proto pro mne byl nejzajímavější terén, tj. práce od ohledání
mrtvoly a místa činu, přes pitvu, výslechy obviněných a zásadních
svědků a poté i „souboj“ v soudním řízení. Chvilku jsem byl
i vedoucím trestního oddělení, ale neměl jsem čas (ani chuť) trávit
čas na dlouhých poradách a tak jsem se vrátil ke své specializaci,
kterou jsem ostatně ani po tuto dobu neopustil.
Co Vás teď živí? Na co se specializujete?
V současné době mě stále živí trestní právo, přednáším na školách,
ale i ve specializovaných oborech, aktuálně „trestní odpovědnost
zdravotníků v praxi“ anebo „trestní odpovědnost pedagogů“
apod. To by mě však neuživilo, přestože jsem nenáročný, takže dělám
i trestně-právní konzultace z hlediska postavení poškozených a obětí
v trestním řízení.
Zažil jste vyhrožování nebo snad přímo fyzické útoky na sebe a svou
rodinu?
Na verbální vyhrožování jsem si v podstatě zvykl, pokud jde
o útoky fyzické, přímo jsem je zažil na počátku své kariéry, kdy jsem
však byl ještě mladý, rychlý a trénovaný, takže jsem je odrazil. Takřka
fatální však byla připravovaná moje poprava ze strany organizovaného
zločinu, kdy jsem byl hlídán specializovaným policejním útvarem,
zrovna tak i moje rodina. Tehdy jsem velmi usilovně přemýšlel,
zda má moje práce význam a rozhodl jsem se i nadále bojovat se zločinem
a přijmout přiměřená (ochranná) opatření. Vím však, že když
mě někdo bude chtít zlikvidovat kvalifikovaně, tak to prostě udělá.
K tomu mi nepomůže žádná zbraň, ale přesto ji nosím stále s sebou.
Dostal jste někdy příkaz, abyste ututlal nějaký „průšvih“ politika?
Dostal, kdysi dávno, ale neposlechl jsem. Následné kárné řízení
kupodivu dopadlo dobře.
Stále si myslíte, že český právní řád nahrává spíš darebákům a málo
chrání oběti trestných činů? A stále proti této nespravedlnosti bojujete?
Jak?
Určitě ano. I přesto, že došlo k trestně právní úpravě postavení
poškozeného v trestním řízení, jakož i k přijetí opatření v boji proti domácímu
násilí, jsem přesvědčen, že český trestní řád je na straně
gaunerů. A ti toho také dovedou zneužít. Abych nekritizoval jen legislativu,
ono je to i v lidech, takže i v orgánech činných v trestním
řízení, které ne vždy řádně poučí poškozeného a přijmou jeho trestní
oznámení. Bojovníci v řadách těchto orgánů pak tyto nedostatky „dohánějí“
v mimopracovní činnosti, např. činností ve prospěch nestátních
organizací, jako je Bílý kruh bezpečí apod. Já se snažím na tyto
nedostatky upozorňovat mediálně, pokud dostanu možnost (jako
teď), jinak své studenty vedu k tomu, aby trestní řád chápali a vykládali
ve prospěch obětí a poškozených.
Jaký byl ohlas čtenářů na Vaši knihu Jak na gaunery? Víte o tom, že
by někomu posloužila jako návod jak se zachovat ve svízelné životní
situaci?
Ohlasy mám. Je vidět velký zájem o tuto problematiku. Zejména
o domácí násilí, týrání a zneužívání dětí, vyhrožování a jiné. Nejvíce
nás zarazila skutečnost, že spousta žen se ptá na promlčecí doby
u znásilnění a pohlavního zneužívání dětí, přičemž z otázek je vidět,
že to ty ženy prožily ve svém dětství. Vím, že jde o latentní kriminalitu,
ale přesto těch dotazů je až příliš. Jsem si vědom samozřejmě
i toho, že pro někoho může jít o návod, ale to je u „instruktivních
materiálů“ běžné. Osobně jsem přesvědčen, že jde hlavně
o pomoc obětem a i případné pachatele či gaunery se snažím odradit…
Co pro vás znamenala práce pro televizi?
Přemýšlím o tom, zejména „cvičení z praktického trestního práva“,
návrat do terénu a komunikace s občany a to ve smyslu ne je poučovat,
ale spíše jim poradit, jaká mají práva a na koho se obrátit v případě,
že státní orgán nefunguje tak, jak má. Pro mě to znamená
zejména pomoc obětem a poškozeným, což mě ostatně provází celý
můj život. Přímé vysílání mne nutilo k tomu, abych rychle reagoval
a správně právně argumentoval.
Co jste dělal v Českém Telekomu?
Do Českého Telekomu jsem nastoupil po výběrovém řízení jako
výkonný ředitel pro bezpečnost, takže jsem mimo jiné odpovídal i za
bezpečnou privatizaci. I v Telefónice O2 CR jsem byl na této pozici, byl
jsem i bezpečnostním ředitelem.
Cítil jste při Vaší práci nějaký politický tlak?
V minulosti určitě ano, ale mohu prohlásit, že jsem mu nikdy nepodlehl,
s čímž jsem měl také dost problémů. Nešlo však o žádné
hrdinství, protože jsem od počátku dělal dozor nad vyšetřováním závažné
násilné a mravnostní trestné činnosti, což byla vždycky oblast,
kterou lidi odsuzovali a i politici měli obavu do ní zasahovat. Ostatně,
komunisti na to měli v resortu prokuratury svoje právní předpisy,
resp. příkazy, ale také svoje lidi. Bohužel i některé případy ze současnosti
mi připadají „zpolitizované“. Teď nemám žádného nadřízeného
– alespoň nemusím psát vyjádření.
Který „gauner“ na Vás udělal největší dojem?
To jste mě zaskočil, pokud přemýšlím o svých „klientech“, tak to
byli mnohonásobní vrazi, u nichž mě zaskočila brutalita a naprostá
bezcitnost. Asi největší dojem na mě zanechal Alonso Delgado Martinez,
ale taky Václav Novotný Urban, oba vlastně byli největšími organizátory
mezinárodního drogového ilegálního obchodu, který šel
přes naše území. Zejména Kolumbijec byl i velice silným „protivníkem“,
vynikajícím stratégem, navíc s velmi dobrou pověstí diplomata.
I přes nesmazatelný dojem jsem ho ve svém odvolání dostal do kriminálu
na hodně dlouho.
Koho byste nikdy neobhajoval?
Gaunery. Určitě ne lidi, které jsem dostal do kriminálu za organizované
či promyšlené vraždy, drogové delikty, násilí na dětech apod.
Jinak samozřejmě každý má právo na obhajobu…
Přemýšlíte o dalším pokračování Vaší knihy „Gaunery nemám rád“?
Přemýšlím o pokračování, ale bojím se napsat, co se děje. Možná
jedině těsně před smrtí.
Jako státní zástupce jste byl u mnoha kriminálních případů. Je mezi
nimi zločin, na který do smrti nezapomenete?
Určitě ano. Ty nejzávažnější, nejkrvavější a nejsložitější zločiny a zejmé
na jejich pachatele mám stále před očima. U pachatelů nezapomenu
na ty nejcyničtější, chladnokrevné a brutální. Všimněme si však, že
se stále bavíme o zločincích, ale málokdo z nás připomene jejich oběti.
Co by měl stát dělat s psychopaty, kteří opakovaně někoho zavraždili.
Trest smrti je zrušen a když dostanou doživotí, za několik let jsou venku
a mohou se činit opět. Co myslíte, že by mohlo ochránit společnost
před takovými jedinci?
Trest smrti byl definitivně zrušen a jakékoliv jeho „přivolávání“ je
zpravidla věcí předvolebního populismu. Osobně však bojuji za vyloučení
možnosti návratu u některých doživotně odsouzených. U našeho
„doživoťáka“ je možný jeho návrat po dvaceti letech kriminálu,
v případech tzv. zostření trestu jej soud může propustit až po třiceti
letech. To je případ i Pavla Pecy. Například ve Slovenské republice,
s nimiž jsme měli stejnou legislativu, jsou podstatně napřed a kromě
přísnějších trestních sazeb (i pro mladistvé) mají možnost uložení výjimečného
trestu odnětí svobody na doživotí s vyloučením možnosti
návratu. Bohužel, ani navrhovaná rekodifikace trestního zákona takový
institut u nás nepředpokládá. Setkal jsem se s pachateli, u kterých
bylo konstatováno, že v případě, že se dostanou na svobodu,
budou brutální vraždu opakovat – u nich by tento trest byl nutný.
Žijete ještě v Hradci, nebo jste se stal Pražákem?
Žiji v Hradci Králové. A v poslední době jsem nejčastěji u vás
– v našem volebním regionu. Pražákem nikdy nebudu.
Co si myslíte o případů Škrlová? Znáte s ciziny nějaký podobný případ?
Co se podle vás za tím vším skrývá? Obchod s dětmi?
Případ Barbory Škrlové a jejích „klonovaných sourozenců“, Aničky
a Adama, je nepochybně ojedinělý v celé Evropě, i když vlastně Norové
měli „tu čest“. Případ je zvláštní od samého počátku, těžko se
vyjádřit k tomu, zda se jedná o obchod s dětmi, já si spíše myslím, že
jde o skutečně nějakou zvláštní sektu. V každém případě jde o velice
brutální odsouzeníhodné nakládání s malými dětmi, které by zasluhovalo
podstatně přísnější trestní sazby, než jsou ty stávající. A to
i přesto, že za zbavení osobní svobody je ukládáno některým pachatelům
až 12 roků. I takovýto trest je těžko srovnatelný s trvalými
a nenapravitelnými následky na zdraví a životě těchto dětí. Skutečně
doufejme, že jde o případ ojedinělý.
Co říkáte kauze Čunek a především roli nejvyšší státní zástupkyně
Renáty Vesecké?
Obsah spisu neznám a tak jenom obecně mohu připomenout, že
měl-li pan Salichov pochybnosti o důkazním stavu a vině pana
Čunka, bylo jeho povinností v pochybnostech podat obžalobu a nechat
o vině rozhodnout soud. Možná by to bylo lepší i pro pana
Čunka. Samotné odnětí věci a přikázání jinému státnímu zastupitelství
v rámci Moravy považuji za nezákonné a svévolné. Ke slečně
Vesecké se nechci vyjadřovat, mohu pouze říci, že si myslím, že veškeré
mé kontroverzní vystupování a kárná řízení v roli státního zástupce
nesnížila vážnost státního zastupitelství tak, jak její dosavadní
působení. Doufejme, že se situace v brzké době zlepší. Přeji to svým
bývalým kolegům i proto, aby mohli v klidu dělat svou náročnou
práci.
Jak se jako expert díváte na sériového vraha Zelenku?
Určitě jde o jeden z nejzávažnějších případů současnosti. I proto
jsem se byl se svými studenty podívat na rozhodující část dokazování
před soudem. Podle (nepravomocného) rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové měl spáchat sedm vražd a deset pokusů vraždy.
Podle dalších informací toho má za sebou ještě více. Pro mne je
kauza zajímavá nejen rozsahem vražedných útoků, ale zejména osobou
samotného pachatele. Prakticky v klidu se doznal, žádná lítost na
něm nebyla patrná, podle znalců jde o citově chladnou osobnost,
kdy motivací byla touha ovládat jiné a Zelenku vzrušoval pocit moci
nad ostatními. Z dalších vyjádření to dokonce vypadá na „vraždy pro
radost“ a to je asi nejúděsnější. Před soudem dokonce řekl, že
v Jihlavě už nevraždil proto, že tam s ním pacienti komunikovali. Děsivá
je představa, že by pracoval na dětském oddělení… A ještě děsivější
je úvaha, že by takových bylo v našich nemocnicích více. Ale
vzhledem k tomu, že si na pobyt v nemocnicích připlácíme, tak jsme
tam asi v bezpečí. A jinak mne také zaujalo Zelenkovo vyjádření, že
„je voličem ODS“…
Co říkáte na snahy zmírnit bodový systém a nebo dokonce povolit
určitou míru alkoholu za volantem?
Je pravdou, že v jiných zemích existuje vždy nějaká tolerance k alkoholu
za volantem, já už ji však nepotřebuji. Pokud jde o bodový
systém, ten se bude měnit, doufejme, že ve prospěch situace na silnicích
i nás, častých řidičů. Upřímně řečeno, já bych souhlasil se zvýšením
rychlosti na dálnicích alespoň na kdysi uvažovaných 160 km/h.
Jedete-li z německé dálnice do českého prostředí, dělá to občas
problémy. Jinak souhlasím s tím, že situace na našich silnicích je čím
dál horší. Měla by však být srovnávána i kvalita našich silnic s těmi
evropskými a nikoliv s těmi z Balkánu.
Co si myslíte o nutné obraně? Nejsou u nás agresoři stále tak trochu
chráněni, pokud proti nim bránící se člověk použije zbraň či chvaty?
Institut tzv. nutné obrany se vyvíjí a to i ve prospěch obránce, resp.
napadeného. Důležitější je však právní vědomí a zejména pak právní
praxe, tj. praxe soudní a subjektivní posuzování konkrétní situace
orgány činnými v trestním řízení. Myslím si, že i já ve své praxi jsem
posunul vnímání nutné obrany tak, že řádný občan ví, že se bránit
může. A to i razantněji, než se chová útočník, který navíc využívá momentu
překvapení či plánovitého útoku. Samozřejmě při konkrétním
útoku je důležitý poměr sil, povaha zbraně i místo na lidském těle,
kam útok směřuje. Ten, kdo umí některé z bojových umění, by měl,
je-li to možné, použít chvatů obranných, v každém případě by se bránit
měl a měl by i vystoupit na obranu slabšího napadeného občana.
V tu chvíli i on jedná v nutné obraně. Pokud jde o použití zbraně,
usmrtit člověka lze tehdy, ohrožuje-li útočník život napadeného, zejména
střelnou zbraní či zbraní sečnou, bodnou, řeznou. Přeji vše
dobré.
Bylo Vám někdy v pozici státního zástupce vyhrožováno? Máte zbrojní
průkaz? Umíte si představit, že byste v sebeobraně zastřelil člověka?
V minulosti mi bylo vyhrožováno mnohokrát, zvykl jsem si na to.
V současnosti se zase začaly některé výhrůžky znovu objevovat. Jednou
byla situace tak vážná, že jsem byl „deportován“ na neznámé
místo a tam střežen speciální policejní jednotkou. Zbrojní průkaz
mám a k tomu několik účinných zbraní. Samozřejmě, že moc neuvažuji
o tom, že bych měl někoho zastřelit, ale v situaci, kdy by byl ohrožen
život můj či blízkých, bych zbraň neváhal použít.
Co si myslíte o tzv. Kubiceho zprávě? Na kolik ji lze brát vážně a na
kolik byla podle vás jen předvolebním tahem?
Její obsah přesně neznám, samozřejmě bylo podivné její načasování
a rovněž obsah, alespoň z médií, mě příliš nepřesvědčil. Navíc
vím, jak pracují tyhle služby a „vyrobit“ záznamy takřka o čemkoliv
není příliš složité. Jsem přesvědčen, že šlo o předem dohodnutý
a úspěšný předvolební tah, resp. „pumový útok“.
Co Vám na práci krajského státního zástupce vadilo?
Nebyl jsem nikdy přímo šéfem Krajského státního zastupitelství,
takže mi občas vadil přístup nadřízených, který se s ohledem na moji
tehdejší medializaci mých krimi-případů stupňoval a zejména v posledním
období přecházel v „šikanování“. To byl ostatně důvod, proč
jsem v roce 2001 raději z úřadu odešel. To už mi velice vadila tehdejší
krajská státní zástupkyně v Hradci Králové, resp. já jsem jí překážel
v její (pozdější) medializaci…
Jste velký znalec vína? Kterému dáváte přednost?
Nepovažuji se zrovna za znalce, ale dobré víno mám rád a myslím,
že mu přiměřeně rozumím. Na víno jezdím pravidelně do Hrušek
(je tam vynikající víno z hroznů) . V poslední době mě nadchl vynikající
Dornfelder u tamního vinaře Honzy Nešpora. Výborná vína se
také dají potkat například ve Zlaté štice v Pardubicích u Oldy Bujnocha.
Jak vypadá česká mafie? Je srovnatelná v tou, jakou vidíme ve filmech,
nebo to jsou „normální lidé“, co žijí mezi námi a mají jen posunutou
hranici morálky?
Česká mafie? To je složitá otázka a na dlouhou rozpravu. Kdysi
jsem říkal, že je součástí východní mafie, teď se v tom fakt nevyznám.
Pokud není součástí jiné mafie, tak zřejmě na rozdíl od ostatních
nemá žádná pevná pravidla a samostatné (byť organizované) skupiny
se snaží ukrást vše, co je možné. A pokud se proti nim někdo postaví,
zlikvidují ho. Nemám na mysli jen fyzickou likvidaci, ale spíše
likvidaci profesní, rodinnou, občanskou, což jsou různé intriky, pomluvy
apod. důmyslně šířené tak, aby dokonale zničily. A to je snad
ještě horší, protože to prožíváte – a semele-li vás systém, není proti
tomu obrany (kromě té vaší vnitřní).
Určitě máte za ta léta „čich“ na kriminálníky – odhadnete je už na první
dojem? A stalo se už, že jste se ve svém odhadu totálně zmýlil?
Myslím, že mám slušný odhad na lidi, je to i tím, že jsem vyslýchal
stovky pachatelů, ale i poškozených a svědků. Zmýlil jsem se však
několikrát a to „fatálně“, ale nešlo o vrahy, ale o lidi, které jsem pokládal
za (nejlepší) kamarády. To pak zamrzí – na celý život.
Kdy jste se naposledy opravdu bál?
Na to je složitá odpověď, i když zřejmě máte na mysli strach
o život. Jednu dobu jsem byl na tom tak, že se o mne a mou rodinu
museli postarat lidé ze specializovaného útvaru. Hrozila mi tehdy připravovaná
poprava (ze strany organizovaného zločinu). Naposledy?
Asi tak před dvěma roky, když se znovu objevili „likvidační“ výhrůžky.
A doufám, že to fakt bylo naposledy, i když se „moji“ odsouzení
zřejmě budou ještě dlouho vracet z kriminálu.
Osobně si Vás velmi vážím a lituji, že lidí jako jste Vy není v tomto státě
vícero. Bohužel je jich jako šafránu, takže ještě hodně dlouho potrvá,
než budou nastolena pravidla, která budou nucena lidi dodržovat.
Zatím je to katastrofa. Škoda, že jste odstoupil, mohlo již být lépe.
Nebyla to zbabělost (před nepřítelem), ale skutečně nutnost. Udělal
jsem chybu a… I přesto jsem si o sobě ještě dlouho mohl dočíst
(a bohužel, stále mohu) jaký jsem „gauner“. Mrzí mne však, že jsem
nedotáhl do konce reorganizaci Policejního prezidia ČR a celé Policie,
mělo k ní dojít od roku 2003 a byla velmi razantní. Věřím, že navíc
nejen ve prospěch policistů, ale i řádných občanů. To nejsou jen
slova, ještě někde by k tomu měla být dokumentace. I když…
Už dlouho přemýšlím, co to je „nepřiměřená obrana“. Myslím, že u nás
stačí, aby člověk brutálního útočníka trochu „pomuchlal“ a už ho policie
obviňuje. Je to v pořádku? Když někdo fyzicky zaútočí na mě, nebo
mé okolí, nemám právo ho prostě zneškodnit?
Složitá otázka, na několikahodinovou přednášku, ale mně se líbí.
Je nutno vycházet z § 13 TrZ, kde je ustanovení o nutné obraně, které
v negativním vymezení říká, že nutná obrana nesmí být zcela zjevně
nepřiměřená útoku. A to je mnohdy složité posoudit. Navíc každý posuzovatel
(státní zástupce, soudce) má odlišný názor (právní i životní
– na základě zkušeností) na to co je ještě nutná obrana a co je již
překročení mezí nutné obrany. Já jsem vždy zastával názor, že občan
má právo se bránit, a to i „razantněji“, než je útok veden. Je-li ohrožen
Váš život, či život někoho dalšího (protože ten, kdo vystoupí na
obranu napadeného, jedná v nutné obraně), resp. si to tak „objektivně“
vyhodnotíte, máte právo se bránit jakkoliv. A tak dále… Posuzoval
jsem ve své praxi dost případů, kdy došlo k usmrcení útočníka
a je fakt, že mé okolí chtělo obránce stíhat za vraždu. Po řádném vyhodnocení
všech dostupných důkazů jsem případy vyhodnotil jako
jednání v nutné obraně. Důležité je takového „podezřelého obránce“
nevystrašit, protože on je jednak silně rozrušen tím, že někoho usmrtil,
jednak má pak tendenci vylíčit útok přehnaně a důkazy nalezené
na místě činu či tělech účastníků této verzi neodpovídají. Ale o tom
bych psal dlouho. Důležité je, že se myšlení právníků a snad i celé veřejnosti
posouvá pozitivním směrem. Uvědomění si možnosti se „dostatečně“
bránit u občanů a vyhodnocování těchto případů ve
prospěch obránce u právníků. To je vidět ve vývoji případů. Jinak
dobré téma – budeme se mu věnovat s Hanušem Hanslíkem v dalším
svazku naší knihy .
Chci se Vás zeptat, jak vidíte neustálé rozšiřování skutkových podstat
trestných činů v tr. zákoně. Po roce 1989 přišlo značné uvolnění, ale od konce 90. let se trestní právo stále zpřísňuje a vytvářejí stále nové
a nové skutkové podstaty. Skončí to někdy nebo se můžeme za dvacet
let těšit na vězení za nerozsvícená světla u auta?
Nemyslím si, že by se trestní postih zpřísňoval rozšiřováním skutkových
podstat „za každou cenu“. V Evropě vůbec jsou ještě přísnější.
Možná je pravda, že se rozšiřuje trestní postih občanů, ale naproti
tomu mi velmi vadí, že postih závažné hospodářské, majetkové a „finanční“
trestné činnosti se spíše omezuje. Víte, možná se shodneme
na tom, že na počátku devadesátých let se měl přeložit a přijmout
trestní zákoník vyspělého evropského státu, např. SRN nebo Skandinávských
zemí, kde měli zkušenosti s vyspělou ekonomikou
a všemi formami nelegálního odčerpávání peněz, tj. zisků, výnosů,
dotací atd. Nemuseli jsme pak 15 let hořekovat nad tím, jak všichni
„mocní“ nepostižitelně kradou, policisté a státní zástupci nemuseli
přemýšlet nad tím, pod jakou „ekonomickou“ skutkovou podstatu
konkrétní jednání podřadit a vůbec: mohli jsme být i bohatší. Všimněme
si, jak se stále dohadujeme, resp. dohadují, o tom, zda trestní
odpovědnost právnických osob, zda nedbalostní zavinění u těchto
deliktů atd. Takže doufejme, že naši „legislativci“ vědí nejlépe, jaké
zákony nám všem prospívají…
Nebudu pokládat otázku! Jen Vám chci říci: „Obdivuji vás, vážím si vás,
fandím vám“. Škoda, že takových chlapů, jako jste vy, není u nás v republice
víc, určitě by to tu vypadalo jinak… Děkuji, že jste. Nepovolte,
vydržte, i když mi je jasné, že to nemáte jednoduché…
Díky moc! Tohle mi opravdu psychicky pomáhá! Přeji Vám vše
dobré!
Zdroj: ANTL Miroslav. Váš hlas pro spravedlnost, bezpečnost a pořádek. Rychnov nad Kněžnou: vlastním nákladem, 2008. Neprodejné.